#8 Půl deváté ráno na třetí
O zkouškovém vedu nudný a monotónní život. Jím, spím, jím, myslím na to, že
se musím učit, jím, zajdu si koupit něco k snědku, postěžuji si na sociálních
sítích, že toho mám sakra moc do školy, jím, spím, dám si večeři a jdu spát. Rána
jsou u mě obvykle adrenalinové části dne, které ale teď celé proležím v posteli.
Nikoliv z vlastní iniciativy, to zkoušky mě k tomu donutily.
Trochu mi chybí, že teď ráno nezažívám žádné dobrodružství v podobě Harry
Potter a Zpožděný autobus, a tak pod zavřenými očními víčky s pocitem, že
nikam nevstávám, přemýšlím o tom, co by se asi dělo, kdybych se z postele vyhrabat
musela.
Dobré přehnaně pohádkové ráno!
Půl deváté ráno, záclona propouští do pokoje jen tak akorát slunečních
paprsků, mám na sobě krajkovanou saténovou noční košilku a vypadám
fakt neodolatelně, jednu
z fitka tak akorát vypracovanou nohu mám ladně přehozenou přes
sněhobílou peřinu, a když ucítím vůni kávy, otevřu pomalu a vědomě přitažlivě
oči (pod kterýma nejsou
modrofialové pytle) a co to nevidím! Někdo, kdo má metr osmdesát a
má na sobě jen svoje svaly a ručník kolem pasu mi přinesl snídani. Společně
pojídáme lívance s ovocem, já si dám čtyři a on dva, každý den cvičím, tak
si dopřeji. Navíc, snídaně je základ dne! Něco povídám a jsem již od rána
hrozně zábavná a vtipná. Kávy si jen tak usrknu, protože to s kofeinem
nepřeháním, také byste neměli, pro organismus to jednoduše není to pravé.
Obleču si outfit, který jsem perfektně sladila už včera, ať se ráno nezdržuji,
líčit se téměř nemusím, mám bezchybnou pleť, a to o ni skoro ani
nepečuji. Vlasy si jednou projedu hřebenem, spíše tak pro dobrý
pocit, rozloučím se s odborníkem na lívance a mohu vyrazit.
Dobré já snad ještě spím ráno!
Půl deváté ráno, naštěstí mi doprostřed čela vypálilo slunko kolečko a
vzbudilo mě, jinak bych zaspala ještě víc. Vytřeštím oči, zase se mi zdálo, že
jsem otěhotněla v patnácti, a tak si ve stresem propoceném pyžamu s Mikymauzem připadám trochu
nechutně. Jsem sama doma a to je dobře, protože jsem pěkně nepříjemná a
jedovatá. Letím si do kuchyně uvařit demižon kafe, říkám vám, to je to
nejlepší, co pro sebe můžete udělat. Rovnou z krabice si do úst nasypu
několik kuliček Nesquik, nesnáším ty moralisty, co káží o tom, jak je snídaně
nezbytná. V koupelně se chci vyplakat na vlastním rameni, mé kruhy pod
očima by byly asi vidět i z Měsíce. Vlasy po elektrošoku ala Albert Einstein se snažím
zkrotit armádou všemožných přístrojů a v šatní skříni, která se kvůli
přílišnému obsahu dost prohýbá, prostě nic vhodného nevidím a nemám co na sebe.
I přesto, že všechny své peníze vrážím do přípravků na pleť a finančně mě to
ruinuje, výsledek se zatím nedostavil. Už ale nemám ani minutu navíc, a tak
utíkám z domu v ohozu z módního pekla tak rychle, že je proti
mně Usian Bolt naprosté béčko.
Celý den poté přemýšlím, jestli jsem v tom spěchu zamkla, nebo jestli nás
vykradou, a jestli jsem vypnula fén, kulmu a žehličku na vlasy, nebo jestli
vyhoříme.
Dobré ráno!
Půl deváté ráno, v klidu se probouzím do nového dne v šedém
obrovském triku s logem basketbalového týmu, který mi vůbec nic neříká. Na
své ranní parním válcem přejeté vzezření
jsem si již docela zvykla, a tak pár šikovných triků zařídí, že za několik
okamžiků vypadám docela k světu, i když při pohledu na svůj nos si řeknu,
že se nikdy nesmím dopustit tak velkého trestného činu, abych byla nepodmíněně
odsouzena a fotili mě z profilu na
vězeňské snímky. Jako věčně nespokojená a tím pádem normální žena se samolibě
pobavím nad svým fórkem a zakousnu se do rohlíku s Lučinou. Po celém bytě
nejdříve pochoduji s hrnkem kávy a pak s kartáčkem na zuby (poprvé jsem si v tomto článku
vzpomněla na dentální hygienu). Jelikož mám asi čtyři skříně oblečení,
hodím na sebe jedno ze dvou triček, které nosím pořád dokola a můžu vyrazit.
Pokud mám s sebou dnes vzít nějakou speciální věc v podobě seminární
práce, knížky do knihovny nebo dárek pro kamarádku, najdu ji na stejném místě
zase večer, až se vrátím domů.
Je půl desáté ráno. Stále ležím v posteli a po
hodině usilovného filozofování nad možnými i nemožnými ranními situacemi, které
by nastaly nebo nenastaly, kdybych se odhodlala vylézt z pelechu, si
připadám dost unaveně. Asi se půjdu trochu najíst, pak si zdřímnu, dám si
svačinu a odpočinu si.
0 komentářů:
Okomentovat