#16 Já, (ne)typická žena

 „No jo, to je typická ženská.“ Když jsem jako malá někde zaslechla tuto větu, šla mi z ní hlava kolem. Nechápala jsem, jak jako může být nějaká žena typická, jak to jako někdo pozná, že je typická a proč jako je typická. Postupem času jsem pochopila, jaké má taková typická ženská charakteristické rysy a že toto oslovení není tak úplně výhra, takže jsem si samozřejmě usmyslela, že se typickou ženskou rozhodně nikdy nestanu.

To jsem se trochu spletla.

V některých životních sférách se mi tomuto titulu nepodařilo tak úplně uniknout, je ale důležité, a vlastně také trochu typicky ženské, umět vždy situaci sobě i okolí racionálně vysvětlit a vyjít z ní za každou cenu jako hvězda.

Začněme pěkně po pořádku. To, že si občas nemohu v rychlosti uvědomit, která je levá a která je pravá ruka, a musím se chvíli zamyslet, kterou že já to vlastně píšu, se dá buď považovat za typicky ženské a tak trochu debilní, nebo to může působit sladce a budu vypadat na okamžik (nebo pár minut) hrozně roztomile zmatená a v nesnázích, což jsou body pro mě. U zkoušek v autoškole jsem si ale v rámci bezpečnosti připsala na levou ruku písmeno L a na pravou P, to zase ano.

Tím se dostáváme k řidičskému oprávnění. Musím se přiznat, že za volantem se za typickou ženskou považuji dokonce i sama. Zároveň jsem ale přesvědčena o tom, že za to jednoduše nemohu a automobil a síly pekelných temnot se proti mně občas podle spiknou. Řadicí páka je pro mě něco jako revizor, když nemáte jízdenku. S tím se taky nemáte šanci domluvit. Přitom já se tak snažím, aby to tam z trojky na čtverku jenom lehounce hoplo, přesně tak, jako se to daří pánovi v Autosalonu. Když mám touhu dát ostatním na vozovce najevo, ať se mají na pozoru, protože se za chvíli pokusím odbočit, místo blinkru mě většinou nějakým zázrakem vyleká hypnotizující stěrač na čelním skle. Pak si často nedokážu uvědomit, který z těch naprosto totožných pedálů tam dole je plyn, takže mi to sem tam lidově řečeno chcípne. Já to říkám pořád, spiknutí! 
Jsem také mistryní světa ve výběru nevhodné obuvi na řízení, proto celá hysterická s opuchlými chodidly z lodiček podhmátnu nechutně upocený volant, přibrzdím na STOPce a stihnu také vynadat nějakému nevinnému chodci, co tam proboha leze, když jedu, přechod nepřechod. Nakonec se pokouším zaparkovat podélně, posléze příčně, abych to pak nakonec prostě někam vrazila jako vidle do hnoje, jedno jak, hlavně že nějak.

Další obor, ve kterém typicky žensky příliš nevynikám, je matematika. Určitou indicií k tomu, že ze mě matematický génius nikdy nebude, byl už nedostatek intelektu k zapamatování si malé násobilky na základní škole. Matematický klokan byl pro mě vždy spíše matematický osel, tak jsem si totiž často připadala při řešení úloh. Pokud ale stejně jako já obdivujete protějšky, které se s matematikou porvat umějí, nezoufejte. Možná vás sice v obchodě někdo oškube, ale zase můžete nějakému přitažlivému technickému typu na bílém koni říci něco jako: „Ach, ten tvůj cit pro matematiku mi tolik imponuje,“ a bude ruka v rukávu. Tuto situaci si sice moc představit neumím, ale nějak se uklidnit musím. Nicméně, spočítat slevy v obchodě s oblečením zvládnu, takže jsem spokojená.

K poslední typicky ženské disciplíně budeme potřebovat romantický film, vagón papírových kapesníků a radost, tedy v tomto případě smutek, který se skrývá v Tofiffee nebo v jiné čokoládově kalorické bombě. I přesto že už jsem viděla tu scénu nejméně desetkrát, stejně mě pokaždé rozpláče podchlazený umírající a stále přitažlivý Leonardo DiCaprio plující na ledové kře či kusu lodního nábytku někam do věčných lovišť. Brečím, slzy jak hrachy, vždyť ten Leo byl tak mladý, hrozně nahlas vzlykám a u toho se láduju čokoládou, rozmazaná řasenka mi plave po celém obličeji a mám v plánu si zajít ještě pro kýbl zmrzliny. Právě jsem si tady udělala skvělou reklamu, a tak doufám, že i přesto mě ještě někdy někdo vezme do kina.


Dnes píšu snad s větší nadsázkou než kdykoliv jindy. Opravdu jsem nechtěla naše ženské pokolení nějak shodit či zesměšnit, jen jsem se snažila trochu hravě popsat naše každodenní ženská úskalí. Závěrem jen musím zmínit, že obdivuji všechny výborné řidičky, techničky, pracovnice ČEZu a mé ženské kolegyně, které trefí levou stranu na první dobrou. Já osobně budu muset na svých nedostatcích asi trochu zapracovat. Nicméně, jako typická žena se dnes samolibě zasměju svým vtípkům a půjdu si pustit nějaký film, neb mám náladu na něco pořádně stereotypně romantického …

Share this:

CONVERSATION

2 komentářů:

  1. :D Hah, super článek! Fakt si pobavila. Já tedy o řidičství zadím nic nevím, ale nemyslím si, že bych byla ta (ne)typická žena v oblasti aut a řízení :D
    Matika ta mi (zatim) docela jde-taky základka, co čekat. Ale přece jenom doufám, že větu „Ach, ten tvůj cit pro matematiku mi tolik imponuje,“ někdy pužiju, chtěla bych pak vidět výraz toho génia, kterému to někdy řeknu :DD
    Když on ten Leo je takový cukrouš, prostě nemůžeš jen tak nebrečet u Titanicku, to prostě nejde. -,-. :D
    Fakt super článek, máš skvělý styl psaní. :)

    DENYII

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, moc moc děkuji za milou reakci. Vždycky mě nejvíc potěší, když se v mém psaní někdo najde! :) Děkuji.

      Vymazat

Používá technologii služby Blogger.