Vysoká škola s humanitním zaměřením je velmi často parádní způsob prokrastinace. Potom se ale zpoza rohu připlíží škaredý bubák jinak známý jako Zápočet. Průměrný student žurnalistiky je také mistrem Evropy v nevšímání si zápočtu za rohem, ale to jen tak na úvod.

Zítra ráno píšu zápočtový test, o kterém vím od začátku semestru, což budou pomalu tři měsíce, proto se začnu učit až dnes večer ve vlaku do Prahy. Do testu zbývá 18 hodin.

Do vlaku si koupím místenku. Nejsem žádný amatér, vím totiž, jak to na poli Českých drah chodí. Zkušený mazák. Přijdu ke svému kupé a na místě, které jsem si rezervovala, sedí mladý muž s mladou ženou na klíně. Nemám náladu kárat zamilovaný pár, celému světu stejně přeji jen mír a lásku. Za svou přejícnost jsem odměněna, vedle je další sympaticky vyhlížející kupé. Do testu zbývá 17 hodin.

Nově objevené kupé vypadá opravdu dost slibně. Z šesti míst čtyři volná, přičemž na obsazených sedí slečna a mladík, jistě studenti. Mládí vpřed! Usmějí se, načež si začnu sundávat patnáct vrstev oblečení, jelikož začalo mrznout zrovna, když do testu zbývalo 20 hodin.

Otevřu své materiály a začínám optimistickým růžovým zvýrazňovačem podtrhávat jen to důležité. Se zděšením odkládám bez dvou slov celorůžovou první stranu, nemohu se totiž vůbec soustředit a do testu zbývá 16 hodin.

Dva kliďasové naproti mně se nakonec projevili jako král a královna chemického parketu s ďábly v těle. Studenti chemie debatují tak horlivě a hlasitě, že místo myšlenek na druhy rozhlasových zpráv se přistihnu, jak poslouchám pohádku o polymerech v laboratoři. Bohužel, ani z tohoto tématu si nic neodnesu, jelikož až ve druháku na střední jsem zjistila, že v chemických vzorcích se vyskytuje Cé a Há, nikoliv Chá a že molární hodnoty nemají nic společného s těmi morálními. Do testu zbývá 15 hodin.

Změnila jsem taktiku, rozhodla jsem se podpořit své studium kvalitní hudbou. I přes sluchátka ale slyším mladého náruživého chemika a jeho děsivý příběh o slečně, která to neměla v hlavě v pořádku. „Koncentrace kobaltu musí být 0,01 procenta. Vysvětloval jsem jí to třicet minut a ona to nemohla pochopit. Nebyla schopna. Říkám, dej tam dvě kapky a je to.“

No jasně, Wingardium leviosa, a najednou Lumos a je to úplně Expecto patronum v pohodě. Do testu zbývá 14 hodin a já vím, že nic nevím a ani vědět nebudu, poslouchám dál chemického olympionika -  tentokrát mluvíc o svém zápočtu.

„Jeden příklad jsem nevěděl, tak jsem se podíval do skript na výsledek a poté jsem na postup přišel retrospektivně.“ Já to věděla, je to rebel.

Do testu zbývá 13,5 hodiny a připadám si hrozně znavená učením, proto usínám až do doby, kdy do testu zbývá jen 12 hodin a budí mě lehce rozcuchaná a nelehce zpocená průvodčí, která mi oznamuje, že na hlavním nádraží je hlášená bomba, a proto tam nedojedeme. 

Do testu zbývá 11 hodin a 50 minut. Všichni svatí, co při mě stojí a budou stát i při testu se mnou vystupují v oblasti pro mě naprosto neznámé, a to Praha Vršovice. Společně přestupujeme na linky S a možná i na další vlakové spoje a do testu zbývá už jen 11 hodin, ale to už mě teď vlastně vůbec netrápí.